Dny se nezadržitelně zkracují, teplota nepříjemně klesá a zima definitivně přebírá vládu a když jsem si tak procházel za jednoho dlouhého norského večera fotky z léta a zjistil jsem, že se mi jich nashromáždilo celkem dost a nějaké dokonce i stojí za zveřejnění. Přicházím tedy s doufám, že několika dílným občasníkem Tajemství norského léta.
Moje vyprávění začneme hned v červnu, kdy jsem vyrazil obhlédnout nějaké skály, které by se daly v průběhu léta zdolat, leč jak to tak bývá prvotní záměr často bývá naprosto odlišný od reality. Skály, které jsem zamýšlel jsem sice našel a prohledal nicméně skála to byla drolivá a plná mechu, takže nelezitelná.
Na konci údolíčka na břehu jezera mě však čekalo překvapení - opuštěný dům.
S trochou bázně a rozhodně bez Hany jsem vstoupil do domu a začal prohledávat. Vypadalo to na dům odkud se ovládaly stavidla, pod domem hučela voda, a tak jsem každý svůj krok vážil, abych nevážil přiliš moc. Tato hlučná část se záhy změnila v obytnou. Pokud bych měl použít slova realitního makléře, pak tato část byla plně vybavený luxusní squat s kuchyní, obývacím pokojem a nezaměnitelným výhledem do okolí.
Dále jsem se objevil i schody do suterénu a o patro výš. Okamžitě se mi vybavily scénáře z amerických hororových filmů a protože jsem u sebe neměl čelovku ani baterku raději jsem zanechal prohledávání. Všichni víte, jak to dopadlo. Bad end se nekonal. Přežil jsem! Nakonec mě sluníčko odměnilo krásným "osvícením" a příroda mi poskytla krásný pohled do dálav.
