Modří již zajisté vědí, ale červení stále tápou, tak pro ně vysvětlím, jak to vlastně všechno bylo.
Určitě jste někteří rozpoznali z fotek legionářů mého kamaráda a mistra šermu Milana a kdo ho zná ten se nediví, že fotky vypadají tak věrohodně. ;)
Náš výlet jsme ukuli u Milana na chatě u dýmky celkem na rychlo, a tak mě i překvapilo, že opravdu nabyl reálných rozměrů. 9.srpna jsem měl Milana i Denisu na Arlandě a přivezl jsem si je k sobě do Herrgadenu.
Tady jsme začali spřádat plány k nadcházejícímu víkendu .... jak jinak než u dýmky.
 | |
| Rozvažující Švejk :) |
Počasí vypadá, že nám přeje, tak volba padla na Národní park Färnebofjärden na celý víkend.
Při sobotním ránu jsme osedlali mého pracovního ocelového oře a vyrazili s ním na Gysinge, kde má národní park základnu a informace, kde bychom se mohli dozvědět něco více hlavně o stezkách po parku, protože značení turistických cest či podrobné mapy oblastí 1:50 000 či dokonce 1:25 000 prostě ve Švédsku neexistují .... takový přepich a luxus zažijete opravdu jen v Čechách.
Pocestě jsme si nakoupili zásoby na víkend a zkoukli nějaký zajímavý kostelík.
Gysinge jsme dobyli celkem bez větších potíží jen slečnu na informacích jsme překvapili, že s končíčí sezónou se najdou ještě takový blázni, kteří chtějí vyrazit do přírody a strávit v ní celý víkend, prěsto nám ochotně doporučila, co stojí za to vidět, kudy jít a kde se dá přespat.
Nyní od slov přejdu spíše k fotkám, protože příroda byla úžasná, při kochání jsme málem zašlápli zmiji, pořad jsme zastavovali a otrhávali maliny a nakonec se zanořili do lesa, kde jsme čas od času ztratili i cestu, ale naše navigace v podobě kompasu byla neomylná, a tak bylo naší odměnou v podvečer nalezený krásný srub, uzavřený v nepropustném lese, ikdyž pár kroků od břehu jezera. Srub se stal naším útočištěm na následující noc ... Srub bez elekriky jen s pryčnami, kamínky a pár věcmi na uvaření jídla na kamínkách. Když k tomu ještě přičtete výhled na jezero, kolem kterého nevidíte žádné domy, silnice ani žádný hluk lidí sem nedolehá je to hotová romantika.
 |
| Most z roku 1900 |
 |
| ukazatel do nikam |
 |
| Jezerní paní |
 |
| Náš srub |
 |
| Takový byl výhled od srubu |
Asi mi budete věřit, když řeknu, že se nám ráno z tak krásného místa ani trochu nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Pobalili jsme si věci a po včerejší zkušenosti značení cest a po vzoru Cimrmana jsme to vzali na sever. Prošli jsme zátokou, kde jsme obdivovali šikovnost a vybíravost bobrů. Vždy ten největší strom s nejtvrdším dřevem u břehu.
Pak už jsme se dostali zpátky do civilizace, ocelový oř na nás zodpovědně čekal a zavezl nás zpátky do švédského domova.
Pondělí a úterý už bylo u mě ve znamení práce, a tak si Milan s Denisou buď užívali klidný den, nebo chodili na krátké procházky v okolí. V úterý už jen odlet, zamávat rozlehlým hvozdům švédským a zpátky do české kotliny.
