Konečně jsem zase našel chvilku času a přispívám už posledním příspěvkem z našeho výletu po Dalarně. Délka tohoto článku bude záviset na tom, na kolik zážitků si ještě vzpomenu :)
Opustili jsme Uppsalu s myšlenkou, že máme ješte před sebou 4 dny. Ač byla města krásná, měli jsme jich plné zuby a těšili jsme se do pověstné divoké přírody severu.
Naše cesta směřovala na severo-západ, chtěli jsme dosáhnout švédsko-norských hranic, kde se rozkládá národní park Fullufjället.
Po dvou hodinách jízdy, kdy naše chutě (rozuměj - abstinenční příznaky) na kafe vrcholily, jsme zastavili v prvním větším městě s názvem Mora, zde jsme chtěli ukojit naše touhy pořádným Espressem, ne černým překapávaným asfalťákem, jak to mají švédové ve zvyku.
Mora, Mora, Mora, co mi ten název připomíná, pominu-li sporáky, které tak dobře znám od strejdy Míry!
Aaaaa, už vím, Vasaloppet! Přece slavný Vasův běh! 90km dlouhý běžkařský závod končící právě tady v Moře.
Co by to bylo za výlet "Po stopách Vasy", kdybychom se nepostavili na cílovou čáru Vasova běhu.
Tohle ale naším cílem nebylo, a tak jsme vyrazili dál proti směru Vasova závodu směrem k norským hranicím. Vesniček začalo ubývat, všude kolem jen neprostupný les a krásná asfaltka. Naše nadšení z divoké přírody vzrůstalo. Konečně jsme se dostali k hranici národního parku, kde jsme zanechali auto, zabalili si pár nutných věcí a vyrazili jsme vstřic největší dominantě tohoto parku a tím je 93m vysoký vodopád Njupeskär. Těchto bezmála 100m převýšení je jediné, které tu můžete najít, protože pokud ho překonáte, ocitnete se opět na rovině plné říček, kamení a bažin, překonávat vám je pomáhají uzké dřevěné chodníčky. Odpoledne jsme dorazili ke srubu, který se nám stal utočištěm pro nadhcázející noc. Připravené dřevo na zátop, kamínka a postele s matracemi, to byl náš srub De luxe, do kterého jsme přišli akorát včas, protože začalo pršet a brzy se přidaly i kroupy. Jaká radost, když jsme mohli být v teple a suchu srubu.
 |
| Západ slunce o půl 12 |
Druhý den nás přivítalo pravé nevlídné severské počasí. Oblékli jsme se co to šlo a vyrazili větrem a občasným deštěm na další pochod. Provázela podobná, ale stále fascinující krajina.Vyfoukaní, lehce promočení, ale spokojení jsme, ač neradi nabrali směr auto. Popojeli do nejbližšího kempu, pronajali si srub a zamávali národnímu parku za našimi zády.
Našeho ocelového oře jsme otočili zpátky směrem do srdce centrálního Švédska, ačkoliv jsme se rozhlíželi jak jsme chtěli a lesy v okolí byly husté tak akorát, žádného legendárního skandinávského soba, natož losa jsme neviděli. Co by to bylo za výlet odjet ze Švédska bez zahlédnutí losa! Naše štestí bylo veliké, když jsme ve vesničce Långshyttan zpozorovali ceduli Elkpark. Krávy severu byly sice za plotem, ale zvyklé na lidi, tak jsme si mohli malé losíky i pohladit. Pak už jen Hedemorské pivo, vyhlídka ze staré těžební věže, krásy nebližšího okolí Garpenbergu a koupačka v jezeře.
Jako závěrečnou perličku výletu jsem si přichystal expedici návštěvníků do dolu a ukázku "klasického" měřičského pracovního dne v hlubinnách. Hup do montérek, rukavic, helmy na hlavu a hurá do dolu do hloubky 1054m. Samozřejmě, když už jsem tu měl tak nadšenou pracovní sílu, musel jsem je trochu zapřáhnout ;)
